Líšeň za vodou

Líšeňské vodní zdroje

Líšeňské studny

Veřejné studny vybavené pumpou jsou vzácný dar, vodní zdroj i prvek měnící všední ulici vyplněnou asfaltem nebo zámkovou dlažbou na pestřejší a jedinečnou. Přesto mohou být také překážkou - ať už při terénních úpravách nebo pro průjezd či zastavení. Neplnění podmínek pro pitnou vodu a zejména zavedení vodovodu navíc dramaticky snížilo jejich využívání. Přidat na významu může jejich znovuobjevení jako zdroje (užitkové) vody v době sucha spolu s nalezením jejich opomíjené estetické a historické hodnoty.

V Líšni byla nejstarší veřejná studna vybudována patrně v roce 1848. Další záhy následovaly. Nejintenzivnější hloubení studní probíhalo v období První republiky a skončilo rokem 1940 za netrpělivého očekávání výstavby vodovodu. V průběhu let se postupně měnil materiál, jímž byly studny roubeny. Kámen byl nahrazen cihlami a konečně dodnes používanými betonovými skružemi, které našly uplatnění i při obnově a opravách starších studní.

Není nijak překvapivé, že i vzhled a materiál čerpacího zařízení se v průběhu let proměňoval. Nejstarší pumpy zachycené na fotografiích byly konstruovány ze dřeva a byly vyšší než dospělý člověk. Takové se nacházely v Líšni přinejmenším ještě na konci 30. let 20. století. Později byly nahrazovány bohatě zdobenými pumpami litinovými pocházejících od firem Kunz a Sigmund, které se v několika málo exemplářích dochovaly dodnes. Většinu v současnosti instalovaných ručních čerpadel však tvoří jen drobně odlišné varianty dosud vyráběného jednoduše vyhlížejícího typu Standard II.

Zdejší studny se značně vzájemně odlišovaly svými rozměry a množstvím vody. Průměr studní se vešel do relativně úzkého rozmezí 0,8–1,5 m (nejčastěji 1 m), naproti tomu zjištěné hlouky se liší významěji a odrážejí pravděpodobně vydatnost a dosažitelnost vhodného pramene. Nejhlubší studny přesahovaly 20 m, nejmělčí měla jen okolo 2 m. Obdobně široké rozpětí panuje ve stavu vody: nejlépe zásobená studna měla 5,3 m vodního sloupce, zatímco u té na vodu nejchudší nepřesahoval 40 cm. Výše uvedená data ze 70. let minulého století byla aktualizována až v roce 2021, kdy bylo zjištěno, že ve většině zkontrolovaných studní vody mírně přibylo.

Klíčovým okamžikem pro osud studní bylo již zmíněné zavedení vodovodu. Přípravné práce započaly sice ještě před 2. světovou válkou, ovšem z pochopitelných důvodů doputovala pitná voda z vodojemu na Stránské skále do Líšně až v roce 1949. Než došlo k zavedení vodovodu do jednotlivých domů, úlohu veřejných studní na přechodnou dobu převzaly veřejné hydranty s pitnou vodu. Význam studní tedy postupně klesal a některé z nich byly zaslepovány nebo přímo rušeny.

Studny osazené ruční pumpou

Do dnešních dní se dochovalo 31 veřejných (nebo na obecních pozemcích se nacházejících) studní osazených ručním čerpadlem, z nichž 27 má ve správě městská část Líšeň. Takovým počtem osazených studní se zdaleka nemůže pyšnit jiná městská část Brna.

Z uvedeného počtu je sedm pump dosud funkčních a obvykle také využívaných.

Jateční 1264/6

Funkční

Klajdovská 795/24

Klicperova 817/12

Funkční

Klicperova 1525/40

Krameriova 1149/8 (přes ulici)

Kubelíkova 1090/28

Kubelíkova 1010/53

Funkční

Malečkova 591/11 (přes ulici)

Funkční

Markovičova 1106/20

Markovičova 2588/32

Martina Kříže 902/18

Martina Kříže 1037/36

náměstí Karla IV. 271/28

Ondráčkova 553/189

Ondráčkova 2870/207

Funkční

Ondráčkova 570/229

Podhorní 485/11 (přes ulici)

Podhorní 521/34

Funkční

Salajní 820/13

Salajní 841/31

Scheinerova 1299/36

Střelnice 475/18 (přes ulici)

Funkční

Šimáčkova 351/18

Funkční

Šimáčkova 333/54

Funkční

Šimáčkova 262/63

Funkční

Šimáčkova 2666/119

Funkční

Šimáčkova 665/156 (přes ulici)

Šimáčkova 755/180

Štítného 1166/36

Funkční

Trnkova 71/1

Funkční

Zahradní 452/51

Funkční

Studny bez ruční pumpy

V minulosti bylo na několika místech Líšně odstraněno ze studní ruční čerpadlo. Dle pamětníků byla nejčastější příčinou obava, že voda ze studny bude používána jako pitná, přestože nesplňuje hygienické normy (nejčastěji mikrobiologická kontaminace). V takových případech je někdy ještě zachována pata (tzv. talíř) ruční pumpy, jindy došlo ke kompletnímu odstranění původního zařízení a k překrytí betonovou deskou. Následná terénní úprava pak odrážela potřeby obyvatel z přilehlých nemovitostí (např. srovnání a zadláždění pro tvorbu parkovacího místa, začlenění do předzahrádky apod.).

Snadno rozpoznatelných studní bez ruční pumpy jsme na území Líšně nalezli jedenáct.

Belcrediho 637/6

Fučíkova 690/8

Herbenova 1259/38

Macháčkova 517/4

náměstí Karla IV. 27/27

Ondráčkova 230/14

Podolská 1313/74

Šilarova 1443/9

Trnkova 636/72

Park Trnkova I.

Park Trnkova II.

Zaniklé studny

Nevyužívané studny byly často zrušeny a následně stopy po nich zahlazeny tak důkladně, že kolemjdoucí již místo původního výskytu není schopen nalézt bez pomoci pamětníků nebo archivních zdrojů (mapové archivy, Digitální mapa Brna, materiály vodáren a radnice). Ani tyto informace nejsou často celistné a údaje o tom, zda studny byly zasypány nebo jsou důkladně překryty, je obtížné získat. Proto zde uvádíme souhrnně veškeré studny, které nejsou při pohledu na místo jejich dřívějšího umístění identifikovatelné.

Níže uvádíme prozatím 32 adres, v jejichž blízkosti studně s ruční pumpou velmi pravděpodobně stály. Takřka jistě není tento seznam úplný - dle nových zjištění jej budeme průběžně doplňovat.

• Bodlákova 1158/37
• Fučíkova 872/34
• Herbenova 861/14
• Hřbitovní 127/16
• Karolíny Světlé 738/3
• Karolíny Světlé 752/25
• Karolíny Světlé 941/48
• Karolíny Světlé 718/56
• Klicperova 987/21
• Klicperova 1260/31
• Klicperova 1502/39
• Kubelíkova 1695/66
• Mařákova 1238/10
• Mařákova 1535/23
• Nešverova 1209/10
• Nešverova 1579/21
• Nešverova 1245/24
• Ochozská 1410/16
• Ochozská 1529/36
• Ondráčkova 535/145
• Ondráčkova 1547/178
• Poledníkova 143/21
• Říčky 1431/1 (Muchova bouda)
• Scheinerova 638/1
• Scheinerova 1294/24
• Scheinerova 1453/31
• Scheinerova 1424/44
• Šilarova 2931/8
• Šimáčkova 266/71
• Trnkova 1032/28
• Trnkova 660/54
• Velatická 1709/1

Potoky

O přítomnosti vodních zásob v Líšni pravděpodobně nemůže být pochyb. Přesto je voda v Líšni před zraky lidí jaksi schována. A platí to i v případě potoků - ačkoliv je jich je v Líšni hned několik. Největší z potoků s přiléhavým názvem Říčka (nebo též Zlatý potok) protéká Mariánským údolím a lemuje východní hranice katastru Líšně. Říčka měla nesporný hospodářský význam – byly na ní vybudovány náhony pro chod mlýnů, v novodobých dobách pak i nádrže pro cementárnu v Mokré. Nyní patří okolí Říčky k oblíbeným výletním místům.

Do Říčky stékají z pravé strany všechny ostatní potoky, které pramení v kopcích nad údolím.. První tři sestupují ze strmých lesnatých svahů na úrovni Jelínkova mlýna, Starých zámků a Kadlcova mlýna. Přestože v dávné minulosti byla právě tato prameniště blíže tehdejšího centra osídlení, postupem času lidé přešli do okolí jiných dvou potoků.

Tím nejvýznamnějším z nich je Líšeňský potok, který se svými přítoky prochází zástavbou Staré Líšně, v životě a rozvoji obce hrál důležitou úlohu a za léta doznal značných změn. Pramení pravděpodobně nad ulicí Samoty, ale první voda se obyčejně objevuje až v nádržce u Broďáku (při nároží ulic Samoty a Kubelíkova). Dále teče až na krátký úsek před ulicí Šimáčkovou skrytě pod zemí přibližně do půli délky ulice Podhorní, kde vystupuje na povrch a ve vydlážděném korytě pokračuje až po soutok s Říčkou.

Líšeňský potok má pravostranný přítok, o němž se někdy hovoří jako o Mariánském potoku. Ten dříve vyvěral v místech ulice Mifkovy, dnes se silný pramen nachází spíše pod náměstím Karla IV. Dále voda volně protéká za zahradami jižní strany ulice Ondráčkovy. Ještě před soutokem s Líšeňským potokem, který je schován pod mostkem přibližně v polovině ulice Ondráčkova, se spojuje s bezejmenným potokem vytékajícím z rybníčku v zámeckém areálu.

Rybníky

Voda představovala v minulosti velmi důležitou součást zemědělské činnosti a spolehlivou zásobu vody v případě požáru. V Líšni se přirozeně nevyskytoval žádný větší vodní zdroj, který by šel plnohodnotně pro tyto účely využít. Proto zde často lidé potoky přehrazovali či zadržovali vodu v místě pramene, aby vytvořili menší rybníky a nádrže.

V místě prameniště Líšeňského potoka tak vznikl rekultivací místních bažin menší rybník, Broďák. Jeho jméno je poměrně čitelně spojeno s jeho hlavním využitím - brozením koní. Na počátku 30. let 20. století byla na místě rybníka vybudována požární nádrž. Nyní její přítomnost připomíná ohraničená plocha srovnaná v roce 2000. Před několika lety byl prostor upraven pro děti - byly vybudovány kamenné cestičky a osazen drobný porost.

Po rybníce vybudovaném blízko prameniště Mariánského potoka toho zbylo ještě méně. Tento rybník se nacházel v jihovýchodní části náměstí. Byl částečně napájen potokem, podstatným zdrojem byl i vydatný pramen přímo na dně rybníka. Plocha rybníka se však postupně zmenšovala, tak jak rostly nánosy a slábly zdroje vody. Ještě ve 20. letech minulého století sloužil jako požární nádrž, než byl zasypán a jeho úlohu převzala nádrž na místě Broďáku.

Poněkud mimo pozornost líšňáků stojí nejstarší a dosud zachovalý, čtveratý rybníček ve východní části zámeckého areálu, která není přístupná veřejnosti. Ve stejném místě a obdobné rozloze je zde už přinejmenším 200 let. Jeho vody odtékají pod zemí do Mariánského potoka.

V mapách z 19. století je dobře zřejmý i menší rybníček na dnešní ulici Podhorní (přibližně v místě č. 20), který byl vybudován přehrazením Líšeňského potoka. Už je tomu ale dávno, kdy byl rybníček zrušen a prostor je tedy dnes zastavěn.

Zatímco v historické zástavbě Staré Líšně jsou doloženy vodní plochy menší rozlohy, technický pokrok 20. století se všemi jeho nároky dal vzniknout třem podstatně větším vodním nádržím na Říčce. Nádrže U Muchovy boudy, Pod Hrádkem, U Kadlcova mlýna byly vybudovány v 60. letech 20. století. Původně měly sloužit pro cementárnu v Mokré, dnes mají ovšem zjevně význam rekreační. Jejich přítomnost patrně vedla k menšímu zájmu lidí o koupaliště u Perníkářova mlýna (z roku 1930; "U Čičáka"), které tak postupně chátralo až bylo po necelých čtyřiceti letech provozu zrušeno.

V historii i současnosti Líšně najdeme několik rybníčků či spíše jezírek, které s potoky zjevnou souvislost neměly. Tyto mají svůj původ pravděpodobně v zaplavení sníženin, vzniklých dobýváním hornin, podzemní vodou.

Takové drobné vodní plochy bývaly v místě ulice Salajní, na ulici Šimáčkova č.p. 90-100, a při nemovitosti Wintrova 1 (směrem k ulici Trnkova). Pouze poslední jmenované jezírko přetrvalo do počátku 20. století. V současnosti je ve všech třech lokalitách patrný pouze terénní zlom, ale i ten je často skryt zástavbou.

Jediné dochované jezírko tohoto typu vzniklo v části hliníku líšeňské cihelny asi počátkem 70. let 20. století po jejím přebudování na panelárnu. Původně o něco rozsáhlejší vodní plocha byla ještě ve stejném desetiletí zmenšena na současnou velikost. Nachází se v nezkrotném porostu u asfaltové plochy mezi depozitářem Technického muzea v Brně (Muzeem dopravy) a ulicí Heydukovou.

V 50. letech 20. století byla hlína těžena i na druhé straně Holzovy v místech východně od Leskauerovy ulice. I tam na čas vzniklo jezírko, patrně na přelomu 60. a 70. let. Po rekultivaci z 80. let se oblast vrátila zemědělskému využití a na vodu ani těžbu nic neupomíná.

Studánky

Ve Staré Líšni se nachází pravděpodobně jen dvě studánky. Voda ani v jedné z nich nesplňuje parametry pro vodu pitnou. Studánka Pod skalou – Libuška je nenápadně skryta na konci pěšinky mezi domy na Ondráčkova 99 a 101. Přestože vodu z ní lidé v minulosti hojně využívali (byl zde vybudován i kohoutek pro snadnější odběr), zvyšující se znečištění okolí zanechalo stopy na kvalitě vody. Dříve oblíbená studánka tak upadá pomalu v zapomnění a její okolí je v neutěšeném stavu.

Druhá ze studánek se nalézá v Mariánském údolí u potoka nad Kadlcovým mlýnem. Ten jí dal i své jméno - v mapách je označována jako studánka U Kadlcova mlýna. Ani ta se netěší pozornosti lidí, ač leží na dosah velmi frekventovaného turistického místa. Zbytky laviček a snad i mostků ukazují, že ke studánce kdysi vedla cestička. Nyní je možné se k ní dostat jen širokým a značně zaneseným korytem potoka. Studánka je chráněna cihlovou klenbou, takže voda v ní je krásně čirá.

Dále v Mariánském údolí se nachází ještě studánka U Říčky (katastrem Mokrá-Horákov), U Jelínkova mlýna a Kaprálova studánka (obě katastrem Ochoz).

K vyhledávanějším vodním zdrojům Mariánského údolí patří Líšeňský vrt z roku 1973. Ten vyvěrá z neuvěřitelné hloubky 711 metrů. Vrt se nachází blízko toku Říčky u fotbalového hřiště. Voda z něj je zdravotně nezávadná, ale není doporučována k dlouhodobému pití kvůli neobvyklému minerálnímu složení. Jeho okolí není nijak zvlášť udržováno a i sama voda z vrtu vytéká z nevzhledné trubky.

Na druhém konci údolí se nachází méně známý vrt u Muchovy boudy. Tento vrt byl vyhotoven z roce 1961 na pravém břehu mezi druhou a třetí nádrží. Vodu z hloubky 300 metrů si lze nabrat na dvou místech. Jedním je kamenný sloup u mostku přes Říčku (směrem k Muchově boudě), druhý leží na blízkém rozcestí pod chatovou osadou. Zatímco vodu u mostku zadržuje kohout, voda z výše položeného vývodu proudí volně do okolní krajiny.